Giro de Hana 2012

Tentokrat se jelo Giro de Hana, tedy prevazne na Prostejovsku. Prvni den jsme meli tu cest prespat ve velkomeste Cetkovice nebo v nedalekem ultrameste Uhrice, kde nas pohostili mistni majitele mest Jankovi a Luskovi. Za to velke diky, protoze to byla super pohostinost. Druhy den bylo namireno do Tovacova, kde jsme meli jiz zamluveny penzion. Navrhovany casovy plan byl asi takovy:


*** 10.-12.8.2012 ***
(pa-ne). Pozor Mindo, opakuji - je to srpen !
1. den Cektovice tour
Telnice - 9:00
Bilovice nad Svitavou - 10:00
Cetkovice (Uhrice) - cert vi
2. den Tovacov tour
Cetkovice - 10:00
Tovacov - ani Minda nevi
3. den Brno tour
Tovacov - 9:00
Telnice (Brno, Bilovice n/Svitavou) - to je stejne jedno


1. etapa

Vstaval jsem jiz od raniho kuropeni a jel jeste rychle koupit neco na snidani aby deti nervali hlady. Povinne jsem vyfotil kolo sveho sponzora staje A.M.U.L.E.T, hlavne pak detaily pro novinare. Musim rict, ze na pristi rok asi uz smlouvu s timto sponzorem neprodlouzim, ackoliv jsme se nijak zavazne nepohadali. Do startovaciho bodu jsem to mel jeste nejakych 25 Km a tak ranim mereni a rozcvice jsem radeji vyjel o hodinku a pul drive. Pocasi bylo na me trosku chladnejsi, ale to jsem nevedel jeste jaky bude druhy den. Do Bilovic jsem dorazil za velkych ovaci na cas, coz vsechny docela prekvapilo, ale stejne jsme cekali na odvoz batozin do cile. Planovany start se tedy posunul asi o hodinku a hromadny start byl neco pred jedenactou. Domluvili jsme se na zmene trasy, protoze ta puvodne planovana nam prisla fadni, tak jsme to svihly pres Olomoucany. Acho jo, tak se zacaly ukazovat drobne nedostatky staje AMULET. Na druhou stranu tato kola maji jednu dobrou vychytavku, ze se postupne samy odlehcuji uvolnovanim soucasti. Ale bude to chtit jeste dolatit. Po vyjezdu Olomoucan (tentokrat jsem nezvracel) jsme vedeli, ze nejvetsi vrcharska premie je za nami a muzem se pustit do zavodu plenho taktit a krutosti. Pred tim se peloton jeste rozhodl, ze doplni zasoby v Oloumacanech a tak v jednom z mistnich kramku, kde se nesmi mluvit na prodavacku kdyz markuje, si zakoupili tycinky a nejake to pitivo. Samozrejme, ze jsme pani kdyz markovala upozornovali, ze tam uz nejsou mussli tycinky a meli by je pak doplnit. Pani byla mirne rozezlena a tak ani nevratila Honzovi 2 Kc za lahev, kterou chtel vratit opet kdyz znova markovala. Myslim, ze ten obchod uz zavreli. Od te doby zacal uz jen zavod, kde se sem tam nekteri snazili utrhnout, ale peleton je vzdy pohltil. Simulujici Koca dostal parkrat podpory v kopcich od Honze. Nutno rict, ze pouze fyzickou, protoze psychicky to bylo spis naopak. Clovek by neveril, jak rychle muze slapat kdyz ten druhej ma v ruce koprivu. Nervozita mezi zavodniky se stale stupnovala metr od metru a cim vic jsme se priblizovali k cili. Velmi blizko cile se uz zdalo, ze Jakub ma sve 1. misto jiste. V zaveru ale Koca, jezdici za staj AMULET, nasadil velke tempo (utrhnul se, protoze to kolo proste neslo zastavit) a jen o kousek mu uslo 1. etapove vitezstvi a skoncil druhy za Honzou, ktery jeho zbesily unik dokazal zachytit. Ostatni zustali v prachu a sedi staje AMULET. V casovem limitu ale dojeli vsichni. Po zavode spocal jemny relax na zahrade Jankovych a po sprse a vybornem gulasku od Lenky jsme vyrazili vzstrit nedaleke hospudce. Mezitim Filip jeste posbiral prichozi lidi, kteri se nemohli dockat az uvidi sve idoly az jim z toho mouchy lezly po cele.. Postupne prijel i posledni zavodnik Dan a nakonec i Dana. Byli jsme kompletni a mohlo zacit bujare veseli. Ve vsi pocestnosti se nakonec zavodnici dostali zpet do domu (ikdyz si 15 minut pockali nez nekoho vzbudili) a stastne usnuli tesic se na dalsi etapu.

2. etapa

Ráno. Začalo jako obvykle tím, že vyšlo slunce a to bylo dobře :) Navíc bylo hodně v pohodě, protože na snídani nám paní Janková nachystala hromadu věcí, takže sme pomalu všeci vstávali a připravovali jsme se na blížící se trasu. Jako poslední vstala osádka stanu a doprovodné motocykly přivezly zprávu, že Lenka (která letošní rok simuluje nějakou operaci) odjela vlakem. Nu což, namazat pod kolenama a vpřed.
Počasí se dá říci vyšlo jakž takz dobře. Sice sem tam mrholilo až pršelo, ale lepší jak pařák a tak nám pod zataženou oblohou začaly ubíhat první kilometry. Z Cetkovic do Úsobrna jsme se dostali poměrně snadno. Minuli jsme sklárny a začalo stoupání. Toho dne jediné. Lesem vedla poklidná cesta s vynikajícím povrchem a doprovodné motocykly čekaly na každé křižovatce plníc funkci regulovčíků. Když jsme se vyškrábali nahoru rozhodli jsme se, že je na čase udělat nějaké to kolektivní foto, na památku pro rodinku pouhou.
Odpočinek byl krátký nicméně hutný a tak šup zpátky do sedel a vstříc sjezdu do Konice. Dolů to mazalo jak prokopnutý, takže než sme se nadáli byli sme dole a valili vstříc Prostějovu. Silnice už se o něco zhoršila, ale na místní poměry pořád pohodička. Po rovině nám to utíkalo rychle, takže než sme se nadáli byli sme v obědní stanici - Plumlov. Místní servírka byla velmi ochotná a poskytla jak azyl našim strojům tak pro nás zajistila místa v jinak plné restauraci. Musím říci, že oběd byl opravdu dobrý. Za pár korun sme se nadlábli jako králové. Vzhledem k velmi slušnému času jsme chvíli probírali další kroky a potom do toho opět šlápli. Ric pic a sme v Prostějově. Ten jsme za motorkami projeli v pohodě, ale kdybych věděl jaká placka nás čeká mezi Prostějovem a Tovačovem tak bych se asi moc nesmál. Po pár dědinách nás to hodilo na silnici, která byla zábavná jako ČT24 a hlavně nekonečná. Prostě peklo. Naštěstí všechno jednou končí, takže skončila i ta pitomá silnice a byli sme v Tovačově. Penzion jsme našli a konečně sme mohli prásknout s kolama a dát nohy nahoru. Ubytování v pěkných pokojích proběhlo rychle a tak sme sebou plácli na záhradku a objednali si pivko. Pěknou recepční s velkýma očima hned ve startu rozbil Honza, když jí na otázku zda máme všechno řekl, že toho hodně chybí. Uplně bylo vidět jak se jí kouří z hlavy, když se tuto informaci snažila rozkódovat. Co se týče obsluhy, tak musím říct, že holky nebyly nějak nepříjemný, ale přišlo mi, že žijou v nějakém vlastním světě, ze kterého jenom sem tam vykouknou do toho našeho, aby zjistili co se tu děje a pak rychle zpátky. Jinak ubytování dobrý (až zas samozřejmě na toho Honzu, které se nespokojil se sprchovým koutem a tak vytopil celou koupelnu a čast pokoje. Sice se vymlouval na rozbitou hlavici na sprše, ale prokoukli jsme ho.), vynikající, ale opravdu vynikající pivo avšak strava tedy mrzká. Uznávám, že i velmi levná, ale fakt nic moc. Se snídaní nás rovnou poslali do prdele, takže ráno to budem muset nějak pořešit. Večer nám zpříjemňoval nějaké místní týpek hlasitým džúboksem a naprosto mě dostal, když prohlásil, že vypadám jako z Luneticu :)
Já jsem šel poměrně brzy spát, ale zbytek osazenstva vyrazil na místní rockový festival, kde se děly hrozný věci. Balení padesátnic, kotrmelce mezi tančícími páry, hybernace, alkohol proudem, slyšel sem i něco o orgiích, no zkrátka sodoma gomora. A protože kluci byli tichošlápci, tak o jejich návratu věděl celý hotel :)

3. etapa

Ráno jako obvykle malebné, s příslibem krásného slunného dne. Někteří vstali brzo, někteří jako švára naopak ne. Celkem překvapení bylo, že na malém Tovačovském náměstí je několik večerek a otevřená cukrárna, takže se snídaní problém nebyl. Co se ovšem ukazalo jako hrůza byl děsivý zápach, který nazastavily zdi ani dveře. Jasný důkaz, že včera na fesťáku pili vodu z pracčy a jedli hadry na zem (a možná to byl i důvod proč sme některé nemohli vzbudit). Když se konečně vyhrabali všichni, tak jsme se domluvili, že si to dáme na oběd znovu do Plumlova a tam to rozpustíme. Znovu nás teda čekala ta prokletá silnice. K dopoledni to naštěstí takový problém nebyl neboť naše odpočaté nohy si to dávali jako nic. A znovu tu byl Prostějov a jeho křižovatky. Teď už jsme věděli jen to, že mezi námi a obědem je jedna malá dvanáctka a sme tam. Znovu servírka, znovu dvůr, znovu ten stejný stůl. A byl konec. Někteří hodili kola na auto, a pár odvážlivců vyrazilo do Brna. Jejich osud je dodnes neznámý a doufáme, že je někde neohlodávají krkavci. Příští rok nás čeká výroční Giro de Moravia v původní trase. Je to mnoho kilometrů a jsme mnohem starší. Osobně jsem zvědavý, jak to bude po těch letech vypadat. No nezbývá než pořádně potrénovat a nachystat se na příští rok.




Za sebe bych chtěl poděkovat Kočovi za organizaci, Danovi a Jirkovi za moto doprovod a všem ostatním za výborně strávený víkend. Těším se zas za rok, Filip.


STATISTIKA

nejake mame diky Dalimu:

patek 10.8.2012
Bilovice nad Svitavou - Cetkovice
delka trasy: 55 km
prumerna rychlost: 22km/hod.
maximalni rychlost: 66km/hod.
cas straveny na kole: 2:55:00 hod.

sobota 11.8.2012
Cetkovice - Tovacov
delka trasy: 70 km
prumerna rychlost: 24km/hod.
maximalni rychlost: 54km/hod.
cas straveny na kole: 3:05:00 hod.

nedele 12.8.2012
Tovacov - Plumlov - Bilovice nad Svitavou
delka trasy: 80 km
prumerna rychlost: 21km/hod.
maximalni rychlost: 56km/hod.
cas straveny na kole: 3:40:00 hod.

Celkem ujeto 205 km.


FOTOGALERIE

Nejakou fotogalerii muzete najit zde.


(c) koca and ufa 2012